Toto vyšetření zahrnuje vyšetření sluchu pomocí přístroje – tónového audiometru. Pacient je usazen ve zvukově odizolované kabině, kde není ovlivněn zvuky z okolního prostředí. Tato kabina má jednu stěnu prosklenou, aby byl zachován oční kontakt sestry a pacienta. V případě klaustrofobických potíží u pacienta může být provedeno vyšetření s pootevřenými dveřmi.
Vyšetřují se obě uši – nejdříve vždy lépe slyšící ucho. Pacientovi jsou na hlavu nasazena sluchátka, do ruky dostane tlačítko a do sluchátek jsou mu vysílány tóny definované výšky a intenzity. Jeho úkolem je vždy zmáčknutím tlačítka dát najevo, že vyšetřované ucho daný tón slyší.
Pokud je to pro diagnostiku nezbytné, provádí se i vyšetření kostního vedení zvuku, kdy je na kost za vyšetřované ucho přiložen kostní vibrátor. Pacient má druhé nevyšetřované ucho ohlušeno šumem ze sluchátek a detekuje slyšitelné tóny pouze na vyšetřovaném uchu.
Rovněž vyšetřujeme tzv. tinnitus, tedy hučení či pískání v uších.
Dalším typem vyšetření sluchu je tzv. slovní audiometrie. K tomuto vyšetření se přistupuje, když chceme vyšetřit porozumění řeči. Pacienti často udávají, „že slyší, ale nerozumí“. Pacient při tomto vyšetření opakuje slova o různé intenzitě, která mu jsou vysílána do sluchátek.
Součástí vyšetření sluchu je i tzv. tympanometrické vyšetření. To je vyšetřovací metoda, která nám dává informaci o poddajnosti bubínku a vzdušnosti středního uchu a je primárně nápomocná při diagnostice zánětů středouší. Toto vyšetření se provádí tympanometrem a není bolestivé ani nijak nepříjemné. Pouze např. při zánětech kůže zvukovodu může pacient pociťovat minimální tlak či bolestivost.